Vystřelená kachna Jána Jackuliaka
Co na sebe dokáží prozradit? Jací jsou? Umějí si hrát? Čemu se rádi zasmějí?
1) Co mě právě zaměstnává
Takřka celý leden hraji v Městském divadle Hair - roli Bergera, diváci mě mají možnost vidět tento měsíc také v koncertním představení Muzikály z Broadwaye. Současně se věnuji muzikálům Hříšný tanec a Vlasy na Nové scéně v Bratislavě.
2) Jakou představu jsem měl v pubertě o svém povolání a proč jsem se stal hercem
V pubertě jsem o svém povolání neměl představu absolutně žádnou. Bylo to chemií, která se mnou zametala, vůbec jsem nepřemýšlel o tom, že bych měl jednou něco dělat. Změna přišla zhruba ve čtrnácti letech úderem do hlavy, kdy jsem upadl z dětské tatrovky. Teprve poté jsem si uvědomil, že se stanu hercem.
3) Která z mých rolí mi dala nejvíce zabrat
Všechny. „Zabrat“ beru v dobrém smyslu slova.
4) Čím dokážu otrávit své kolegy
Před zkouškami chodím jak zbitej pes. Vypadám vždycky unaveně. To je ovšem zdání. Dělá to ten můj hranatej obličej a psí oči.
5) Co mi v poslední době udělalo radost
Dostal jsem nádherný dopis od divačky, která viděla Vlasy. Taky díky tomuhle divadlo dělám. Mohu rozdávat lidem zážitky…
6) Jaká předsevzetí jsem si dal do nového roku
Nebudu se tvářit unaveně před svými kolegy a od února, od dvou hodin, začnu studovat ekonomické právo v Salzburgu.
7) Kniha a film, které mohu doporučit
Určitě knížku Jacquese Bergiera a Louise Pauwelse Jitro kouzelníků – úvod do fantastického realismu. Z filmů každému doporučuji 21 gramů, Amores Perros a jakýkoli film český.
8) Odkud pocházím a jak jsem se dostal do Brna (otázka čtenářky Gabriely Zapletalové)
Narodil jsem se ve slovenském Lučenci, v Košicích studoval konzervatoř a v tamním Státním divadle hrál jeden rok. Zkusil jsem pak přijímačky na JAMU v Brně a vzali mě. Takže takto.
9) Jak mi bylo, když mi po sérii říjnových představení Hair stříhali copánky přímo na jevišti (otázka čtenářky Evy Svozilové)
Zažil jsem nádherný pocit. Pocit, po kterém touží každý herec. Nemohu říci, zda šlo o smutek či radost, určitě však o pocit naplnění mé práce.
autor: Lucie Broučková, Dokořán